Deník
Předávkován sentimentem
píšu další stránku
do deníku čestných proher
opilecké pýchy.
V každém řádku cítím,
že má skoro na kahánku
veškerá má samolibost
lemovaná hříchy.
Momentální upřímností
čerstvě vyzbrojený,
maskovaný citem pro věc,
stejně jako vždycky.
Hrdý na svou přirozenost,
kterou těžko změním,
inkoustem snů čmárám další
zápis idylický.
Ref:
Tak se v něm klidně svěř,
že tě nic nespoutá,
že nejsi lovná zvěř
zahnaná do kouta.
Tak se mi klidně svěř,
že nejsi prokletá,
že nejsi lovná zvěř
a ruská ruleta.
Bez tebe by celý deník
dávno ztratil smysl,
zamrznul by po pár slovech
na úvodní stránce.
Epilog by následoval
těsně po nadpisu,
se závěrem bez vzrušení
a bez elegance.
Ref:
Tak se mi klidně svěř,
že tě nic nespoutá,
že nejsi lovná zvěř
zahnaná do kouta.
Tak se mi klidně svěř,
že nejsi prokletá,
že nejsi lovná zvěř
a ruská ruleta.
Zpět