Deset kilometrů nad zemí
Deset kilometrů nad zemí
bojím se myslet na náš vztah,
jak se už nudíš básněmi,
ve chvílích, kdy jsem na cestách,
jak se dotýkáš dlaněmi
krůpějí stesku na víčkách,
zmítaná svými vášněmi,
ze kterých padá na mě strach.
Deset kilometrů pode mnou
zdá se ti, že ti unikám,
chtěla by jsi mi nadlétnout,
jenže už dávno není kam.
Čerpám svou sílu nejen z tmy,
když plamen pochyb v očích máš,
když jsem se svými neřestmi,
kterých se právem obáváš.
Ref:
Nad mou leteckou základnou
až usadí se písek,
až horké trosky vychladnou
a zápach rozptýlí se,
snad najdeš dřív než později
i bez mých odpovědí
v černé skříňce naději
a snad ji někdo zdědí.