Dlouhá známost
Známe se tisíc let, k tomu pár stovek roků,
nepříliš vzdáleni jsme vedle sebe žili
a jenom za válek, když svět šel do útoku,
tak jsme se k sobě v krytu mlčky přitulili.
Vždy když ses bavila, já zůstával stát stranou,
přál jsem ti svobodu a nebránil ti v ničem,
když jsi pak trpěla, neměl jsem na vybranou,
byl jsem tvým felčarem a dvorním ranhojičem.
Ref :
Rezavým skalpelem zubaté upřímnosti
bylo-li potřeba, rychle jsem operoval,
skládal jsem zlámané i rozdrcené kosti
a když už nejhůř bylo, pak jsem amputoval…
V tvém něžném náručí se prostřídali mnozí,
sem tam se míjeli ve dveřích od ložnice,
pouštěl jsem ti žilou, vždy když ti kolaps hrozil
nebo jsem přikládal žíznivé pijavice.
Ref2:
Vhodnými slovy čistil zle hnisající rány,
pokládal na ně gázu, jemného pohlazení,
aby pak jehlou času bývaly sešívány
a potom následně upadly v zapomnění.
Já jsem tě neléčil s vidinou odměny,
že mi to z povinnosti snad budeš muset vracet.
Až budu také já zbitý a zraněný,
tak tě o jedno prosím, nechej mě vykrvácet...