Dolétáno
S půlnocí vždycky přiletěl,
když měsíc krví zrezl,
bílý kůň s křídly na hřbetě
a když chtěl, tak mě svezl.
Svět z výšky hvězdných kolonád
vypadal nevybledle
a já jsem nocí, z duše rád,
oblohou cválal v sedle.
Protože jsem si nevážil
pohledu na svět shora,
zákeřně jsem pak nastražil
léčku na toho tvora.
Zaskočil jsem ho u skály,
křídla mu polil térem,
značku "hub in" mu vypálil
do kůže žhavým perem.
Pod stanem mého cirkusu
už neměl volnost v ničem,
přešel-li z chůze do klusu,
tak trestal jsem ho bičem.
V manéži cvičil, jak jsem chtěl,
jak si kde usmysleli,
časem mu nadhled zakrněl
a oči posmutněly.
Ref:
Nelítá, už nelítá….
Můj náklad tahá souší…
Už hodil flintu do žita….
Zkoumá jen obsah koryta…..
A nelítá, už nelítá….
Ani se nepokouší…..
Jak mu tak ztvrdla kopyta.....
Chce se jen nažrat dosyta.....
A nelítá, už nelítá…..
Už jenom dožít zkouší……