Dopis, který nedorazí
Chodil mi dopis jednou za půl roku,
ač jsem naň nečekal,
vždy zvědav jsem byl, pokud
měl v růžku známku cizokrajnou
a mezi řádky naději tajnou.
Psával mi chlapec neznámého vzhledu
ze země, ve které
byli tenkrát hodně vpředu.
Posílal čerstvé zprávy o počasí,
o tom jak pionýr se zoceluje prací.
Poslal jsem pohlednice a jinak neměl zájem,
vždy po dvou do obálky,
mezi ně žvýkačku a vzkaz.
Pro Ivanova Vovu z Krasnojarského kraje,
Jehož domovem i vězením byl Sovětský svaz.
Ref:
Dopisy chodí sem a tam
a já ten jeden jediný
a zbytečný
dnes postrádám.
Dopisy chodí tam a sem
a po chlapci z východu
se slehla zem.
Když přestal psávat, měl jsem čtrnáct roků
a málo času,
abych si toho všim´.
Vždyť země sovětů mi byla trnem v oku,
cizí svou krutostí a svým bezprávím.
Ref:
Dopisy chodí sem a tam
a já ten jeden jediný
a zbytečný
dnes postrádám.
Dopisy chodí tam a sem
a po chlapci z východu
se slehla zem.
Napiš mi, Vovo, z Krasnojarské oblasti,
kdo z nás dvou je dnes oběť?
Kdo se to chytnul do pasti?
Piši mně, Vova, iščo raz,
jak hodně postrádáš
svůj Sovětský svaz.
Tak mi piš...