Hraběnka v kameni
Hraběnku v pověsti
zakleli do skály,
které pak od těch dob
říká se Prokletá.
Místo slz po tváři
jantary klouzaly,
až jimi byla zem
pod skálou poseta.
V podobě pískovce
po půlku století
strážila všechny mé
riskantní útěky.
Věřil jsem, že za to
zbavím ji prokletí
a pak už Zakletou
nebude navěky.
Ref:
Jenomže dnes už vím,
ona se neprobudí.
Došel jsem na to sám,
že nikdy neprocitne.
Možná že zkamením,
až se mi v mojí hrudi
srdce, které tam mám,
promění na bezcitné.
Po letech čekání
na tajná znamení,
zůstalo napořád
dál všechno postaru.
Já v kapse od kalhot
z hraběnky v kameni
nosím si pro štěstí
slzičku jantaru.
Ref
Protože dnes už vím,
ona se neprobudí.
Došel jsem na to sám,
ani se neohlédne.
Možná že zkamením
až se mi v mojí hrudi
srdce, které tam mám,
promění v bezohledné.
