Jonáš
Má cela mořem plave.
Pykám v ní za chyby.
V žaludku lidožravé
hladové velryby
jak Jonáš z Bible zírám,
kdo další za mnou vkročí
a strach mi rozevírá
doširoka oči.
V prostoru omezeném
není čas na nářky.
Snad mě v něm nedožene
proroctví kartářky,
v němž věští černá vdova,
že první zahyne,
kdo se chce obětovat
nezištně za jiné.
Ref:
Osude pojď, já čekám.
Vezmi mě odsud někam
bez gest a svatozáře.
Raď mi svým zvučným hlasem,
jak se mám uhnout v čase
zásahu harpunáře.
V prostoru uzavřeném
je místo k přežití.
To zlé se zapomene,
to dobré procítí.
Jen nevím, je-li ten stav
k smutku či radosti,
být vězněm vlastních představ,
svých vlastních slabostí.
Ref:
Osude pojď, já čekám.
Vezmi mě odsud někam
a nebuď za lichváře.
Raď mi svým zvučným hlasem,
jak se mám uhnout v čase
zásahu harpunáře.