Májová

V krbu vrstva popela

a venku listopad,

svlékat jsi se nechtěla, 

pak ani oblékat.

Co shořet mělo, shořelo,

samo, bez moudrých rad,

není z toho veselo,

jen vně i zevnitř chlad.

Přesto že je listopad,

v krbu mi nehoří,

tvá silueta nahých zad

je přístav na moři,

opuštěný, prochladlý,

zbavený zázemí.

Všechny sny se rozpadly

díky mně, zdá se mi.

Ref:

Z velkého žáru, jen popel zbyl mi,

pouštět si budu do rána filmy,

ve starém křesle až u zdi vzadu,

prokřehlý z chladu a listopadu.

Pořád trvá listopad                        

i když je venku máj, 

kdybych tě směl milovat

tak šel bych světa kraj.

Co shořelo, už nevzplane,

to už se nevznítí

a já pořád ne a ne     

žár chytnout do sítí.

Ref:

Z velkého ohně jen popel zbyl mi,              

zaháním nudu starými filmy,

v květnu z nich teplo naivně kradu

a život v chladu vnímám jak zradu.

                                                                                                                    Zpět