Mirek
Mirek žil vždycky sám
(znal jsem ho odjakživa),
na malé vesnici
v domečku na spadnutí.
Na dvorku plevelem
prorostlé haldy zdiva,
v kopřivách do pasu
tam pořád něco kutil.
Měl jeden velký sen
(aspoň mi o něm říkal),
zpojízdnit motorku
co nikdy nejezdila,
vyrazit do světa
s odvahou polárníka
a přijet s partnerkou,
která tam o něm snila.
V sepraných montérkách
nevěděl o svých chybách,
měl hlavu v oblacích
a ruce od oleje.
Nad starou čezetou
se půl života shýbal,
snažil se vyměnit
ložiska beznaděje.
Ref:
Jak roky běžely, motorka rezivěla
a sny se plnily
úplně jiným lidem
a já dík Mirkovi se jen tak nepodělám,
když vím, že nezdary
lze také snášet s klidem.