Na Kovárně
V hospodě Na Kovárně, schovaný za noviny,
slyším naprosto jasně zvonění kovadliny.
Stěny jsou začouzené, dusno je k nesnesení,
mou černou duši tady dnes nikdo nedocení.
Příšeří jako v pekle a taky vedro tu je,
snad někdo žhavou hmotu v podkovu natvaruje
dřív, než se strachem zvednu, dřív, než mě někdo zradí
a v sudu s kalnou vodou pak bez okolků zchladí.
Ref:
Zasyčí pára, když se zasnoubí oheň s vodou,
říkám si : Vole, smiř se s klecí i se svobodou,
napiš všem starým láskám smířlivé pohlednice,
které pak stejně ráno hodíš do popelnice…
V hospodě Na Kovárně, ukrytý za noviny,
vyhříván vnitřně směsí piva a medoviny
sálám si, trochu zhublý, s pusou od ucha k uchu,
jsem žhavým kusem uhlí, drážděným proudem vzduchu.
Dva mladí tovaryši v zástěrách z měkké kůže
chodí si chladit dlaně na dvorek do kaluže
dřív, než vyhasne výheň, dřív, než se jiskry ztratí,
než mi předloží účet a já své dluhy splatím…
Ref:
Zasyčí pára, když se zasnoubí oheň s vodou,
říkám si : Vole, smiř se s klecí i se svobodou,
napiš všem starým láskám děkovné pohlednice,
které pak stejně ráno hodíš do popelnice
Naproti Karla sedím i když je to s podivem,
ten se mi totiž ztrácí v dálce za osmým pivem.
V tichu do něhož hledí už víc než půl hodiny,
vnímám jak mistr kovář tluče do kovadliny,
cítím, jak mistr kovář buší do kovadliny….
slyším naprosto jasně zvonění kovadliny….