Názor davu
Náš pan král je nahý,
ozvalo se z davu.
Proč by věšel hlavu?
Proč by klopil zrak?
Kráčí mezi svými
věrně sloužícími,
kroky nejistými.
Jó, už je to tak.
Ví to, že je nahý?
Hoďte na něj deku!
Ten pohled je k breku,
zoufá skleslý lid.
Jenže názor lidu
nezmění tu bídu,
krále nechá v klidu,
sen o moci snít.
Ref:
Vzpomíná na slovní bitvy, které vedl s lehkostí
ve kterých dal na frak každé přesile on sám.
Ze slov ostrých jako břitvy udělal své přednosti,
cizí vojska prchala vstříc dalším porážkám.
Natruc dobrým mravům,
natruc etiketě,
na svém zvrhlém světě
stále ujíždí.
Kráčí mezi svými,
s lýtky chlupatými,
s husí kůži
co má na hýždích.
Ref:
Rád by zase vedl bitky, opojen svou chrabrostí,
jenže teď svým kecům stěží věří jen on sám.
Přišel o poslední zbytky slušnosti a soudnosti,
ztratil kontakt se světem dík častým virózám.