O hledání a nacházení
V útulcích pro opuštěné tvory
se většinou hlady neumírá.
Vedou se tam nekonečné spory
o tom, zda je potřebnější víra
nebo suché místo na přespání
s teplou vodou vždy, když je jí třeba,
pravidelné očkování
nebo v mléku nalámaný chleba.
V útulcích pro opuštěné tvory,
v čekárnách na odjezd do neznáma,
schází jízdní řád i semafory,
čas tam vraždí šachy nebo dáma,
povídání, při němž usíná se
povídání, které ruší kašel,,
povídání přes pohoří vrásek
o tom, že kdo hledat chtěl, tak našel.
Ref:
Kdo hledal,
našel poznání nevyčíslitelné ceny.
Kdo hledal, vždycky našel.
Teď však neví co
dělat s tím nalezeným.
V útulcích pro odložené tvory
vzpomíná se na dny uplynulé.
Pro nemocné, slabé seniory
běží tam čas od deseti k nule.
Běží jako sprinter po výstřelu
a přitom se jako hlemýžď vleče,
jako zástup lidí v mauzoleu
táhne se, dík stále stejným řečem.
Ref:
Kdo hledá,
najde poznání nevyčíslitelné ceny.
Kdo hledá,
vždycky najde.
Jenže problém je,
co dál s tím nalezeným.