Očista návratem
Pokaždé když se domů vracím
z některé ze svých pravidelných cest,
vyhnu se zbytečným spekulacím,
zda jsem to zvládnul podle hvězd,
také se vyhnu spárům nočních dravců,
houkání sýčka už mě neleká,
mám jenom syndrom dávných mořeplavců,
zjistit, zda na mě někdo nečeká
a když nečeká,
tak aspoń projdu zděděný dům,
kde navečer se po zdech honí stíny,
vzdám hold všem snícím netopýrům,
a ze stropu pak strhnu pavučiny,
z opěradla židle sundám vlhké tričko,
ze stolu konzervu, kterou jsem nedojedl
a kdo ví, co je v hrnci pod pokličkou
- dnes nemám odvahu, abych ji zvedl
a když nezvednu,
z ledničky si vyndám vychlazené pivo
a po něm stihnu existenční sprchu,
kterou spláchnu dosavadní život
a nové sny začnu spřádat v duchu,
zmuchlaný ručník hodím na podlahu
a pak opustím tu pohádkovou chajdu
ač z mých jistot jsou už všechny v tahu,
ten ručník tady zase příště najdu
a když nenajdu,
svět se nezboří…