Píseň k životnímu jubileu
Když mně kdysi bylo osmnáct,
nedal jsem se nikdy nikým zmást.
Hodně se snilo, hodně se pilo,
hodně se hrálo, málo se spalo,
když mě kdysi bylo osmnáct.
Hned potom mi bylo dvacet let.
Neměl jsem co komu závidět.
To se to pilo, to se to snilo,
to se to spalo a milovalo,
když mně tenkrát bylo dvacet let.
Ref:
A život kráčel přede mnou v rytmu valčíku,
na všechno bylo času dost.
U piva říkával jsem, Pavlíku,
být střízlivý je pitomost.
Najednou mi bylo přes třicet.
Už neřádil jsem jako vichřice.
To už se nechce, nic nejde lehce,
nerad se fotím, snadno se zpotím,
protože je mi už přes třicet.
Hrůza hrůz! - Bylo mi čtyřicet,
cítím se, jak v zoo opice.
Cítím se starý, vypelichaný,
úplně jiný, jako vepř líný
a to je mi teprv čtyřicet.
Ref:
A život kluše přede mnou v rytmu kvapíku
a na nic nemám času dost.
Nad pivem občas ptám se, Pavlíku,
čímpak se platí za blbost?
Až mi jednou bude padesát,
doufám, že mi ještě bude stát
(za to)
po ránu vstávat, z okna se dívat,
písničky skládat a pak je zpívat
a taky doufám, že mi ještě bude stát
(za to)
po ránu vstávat z okna se dívat,
písničky skládat a pak je zpívat
a taky doufám, že mi ještě bude stát
(aspoň občas)....