Počítání dluhů
Nad městem znaveným po celodenní dřině
hvězdičky lokají své opiáty z mlhy,
ve zlínských nočních klubech zmlkly hrací skříně,
ve tři po půlnoci počítám své dluhy.
Poslala jsi měsíc špehovat?
Kouká přes rameno
na obsah mé skříně,
vidí, jak mám v duši vymeteno
že jsem pustil průvan do vzpomínek
Jen ať ti klidně řekne, zlatovlásko,
jak dlouho už nevycházím z bytu.
Že jsem ztratil neskutečný náskok
tisící stou revizí svých citů.
Jen ať to klidně řekne, moje milá:
Se svědomím vedu tuhé boje.
Však kdyby jsi z kůže vyskočila,
ta válka je jen a jenom moje
V náhlém tichu rozvzlykal se zvonek. Že by host?
Že bych se přece dočkal?
Tvářím se naštvaně a škemrám o milost
Jak nemocná a zatoulaná kočka.