Předvánoční od nás z Moravy II.
Už to tak vypadá aj letos, že sme zas
vánočním tradicám vydaní napospas,
všeci sa těšíja, až každý uvěří
na to, že Ježišek zaťuká u dveří.
Venku je pod nulú, kúří sa z komína,
súsed ze štamprlú rozvážno zpomíná,
gdyž fšeci zháňali kanadské jedličky,
jak z Lídlu dovalíl flašu borovičky.
Že si s ňú udělál příjemnú náladu,
nachystál prskavky, kerých má hromadu,
umělý stromeček vytahl ze sklepa,
prý aby nemosél po svátkoch zametat.
Aj letos u stromku Očenáš odříká
a potom v telce si naladí Mrazíka.
Sadí sa se mňú prý o flašku zelené,
že letos Ivánka Marfuša užene.
Já sa s ním nevsadím, má mě za pitomca,
pokaždé usnu a zaspím to do konca,
on potom frajéří, jak moc zná štěstěnu,
no a já mosím jít kúpit tú zelenú.
Gdyž v našém baráku vypuknú přípravy
má roba šúruje, až je to o zdraví.
Ona sa na svátky dycky tak pomine
a já sa svezu s ňú - a mám to povinné.
Snažím sa vyhovět, postím sa od rána,
to aby nebyla na mě furt nasraná.
Zato při večeři, nad kaprem u svíčky
budem sa k sobě mět jako dvě hrdličky.
Veznem sa za ruku, zpomenem na děcka,
keré na Vánoce jely do Německa
a fčéra mobilem zkázaly přes tchána,
dárky že vyzvednú negdy na Štěpána.
Zlosťú sa ně z toho v kapsi nůž otvírá,
o vánocách zmiznút je divná manýra.
Tož radči zakrójím ten nůž do jablíčka,
zatým mě tam dycky vyšla tá hvězdička.
Všady je sváteční ticho a pohoda,
vůbec ňa neláká nejaká hospoda.
Už do nich nechodím, sú pro mě zakleté,
kúřit sa v nich nesmí – a k tomu ÉÉTé.
Těším sa, až přijde nejaký koledník
a snáď to nebudú Vánoce poslední.
Všady sa šušká, že jak to tak vypadá,
može byt místo nich příští rok ramadán.
Enomže říkám vám, nebuďte na měkko,
nač gatě stahovat, když brod je daleko,
dyť dokáď věříme na naše tradice,
tak néni potřeba propadat panice.
Tož svátky prožijte s chuťú a dosyta,
láska a přátelství dycky sa počítá,
užijte všecky ty přání a oslavy,
v klidu aj pokoji a hlavně ve zdraví.
