Příběh bez konce
Zvala mě k ránu do podkroví
na svou sbírku maturitních fotek.
Bál jsem se, ať mě neuloví
na žhavý polibek a nečekaný dotek.
Smála se totiž hezky bezprostředně
a šeptala mi, že když budu krotký,
ukáže mi pihu krásy na svém levém stehně.
Jenže mně šlo vážně o ty fotky.
V pokoji měla přetopeno
jak v útrobách starořímských lázní.
Byl jsem v nich sám s atraktivní ženou,
s takovou po kterých chlapi blázní.
Na holý pupík přísahala,
že prý má slabost pro lichotky
a prý by zrovna o nějakou stála.
Jenže mně šlo jenom o ty fotky.
Zápletku ten příběh nemá,
rozuzlení taky žádné,
konec vyzněl do ztracena
jako kytka, která zvadne.