Promlčené odpovědi
Ptáš se mě, jak se mám
a co tu vlastně dělám,
jak to že jsem tu sám
a kde mám vlasy z čela,
jestli tě poznávám,
zda nejsi příliš smělá,
když ses mi po letech
tak náhle připomněla.
Ptáš se mě, jak se mám
a jestli vzpomenu si
na chvíle souznění
a společné psí kusy
a jestli ještě dnes
dál připadáš mi skvělá,
když je to už sto let,
co jsi mě neviděla.
Ref:
Jenže těch otázek je na mě příliš mnoho
a každá z nich je hrubým porušením dohod,
nárazem beranidla do zamčených dveří,
narušením slibů o příměří.
Někdy i sto roků
může být krátká doba,
na to když odpustit
si neumějí oba.
A všechny odpovědi
(i ty nevyřčené),
jsou tím pádem
předem promlčené.
Ref:
Někdy těch otázek může být příliš mnoho
a hodně z nich je hrubým porušením dohod,
nárazem beranidla do zamčených dveří,
narušením slibů o příměří.