Půjdem spolu do Betléma?
Na druhou kolej
rychlík od Přerova nejspíš nedorazí.
Mám lístky z úschoven
a přitom žádná zavazadla v nich,
na límci dře mě jemně
tenká vrstva sazí.
Takové Vánoce jsem dřív znal jenom z knih.
Ta slečna na lavičce, co se na mě směje,
očima rozehrává vzrušující téma.
Sníh jiskří a jen vločky šustí o koleje.
Půjdem spolu do Betléma?
Prý je to kousek,
stačí jenom přejít přes dvě nástupiště,
v hotelu Pod Hvězdou pak zmizet
jako Houdiniho stín.
Ta snadná cesta ze sta
zpod ledové tříště
dokáže zavést dva sirotky do peřin.
Ne, slečno, mýlíte se, hotel všechno změní,
s výzvou ve vašich očích nebojuje tréma
a vaše výhybka, ač není k zahození,
není zkratkou do Betléma.
Na druhou kolej
rychlík od Přerova dnes už nedojede.
Mým prosbám o pomoc se směje
někde v dálce záznamník,
zatímco k slečně vděčně,
v plášti tmavohnědém,
přistoupil s nabídkou zámožný zákazník.