Pyramida boha slunce
Na kamenné desce obětního stolu
pyramidy boha slunce
v roce nula leželi jsme spolu,
odsouzenci,
kterým jen tma brání,
zrušit s díky
všechny svazující meze,
spatřit záblesk světla,
první za svítání,
na čepeli rituální dýky
v ruce velekněze.
V nevyhaslých očích obrácených k nebi
černému jak ústí pekla
náhle vůbec žádný vesmír nebyl,
žádná hvězda
co se ve tmě schová,
žádný výdech,
který nadechnutí střídá,
žádné světlo, žádná pyramida,
žádný stůl, jen my dva,
noc
a ticho
a ztracená bájná Atlantida.
Ref:
Slunce však nevyšlo už žádný další den.
Krev proto nevytryskla z našich mladých hrudí
a rok nula tím byl ukončen
a nový se nikdy nenarodil…