Relikvie

Jen otisk rudé rtěnky

zbyl po ní na mé sklence.

V dramatu bez vstupenky,

v úloze zasvěcence,

zděšený fikus v rohu

ksichtil se na mě zvadle, 

když viděl škrtlé srdce

v předsíni na zrcadle.

Jen rudý otisk zůstal,

přimrzlý hanbou na skle, 

poté co dívčí ústa

dala mi provždy nashle.

Zmuchlaný ručník mumlal

s úšklebkem potutelným,

že z toho pověsí se

na klice od koupelny.        

Ref:

Od velkých slov je k velkým činům

pořádně dlouhá cesta.

Já si teď od nich odpočinu

a tebe nechci trestat.                  

Od velkých slov je k nízkým skutkům

většinou jenom kousek      

a tak se zvedám po zármutku,

dokud v mém nitru

ještě city rvou se.

Nechci tu vzdychat smůlou

když smát se není čemu,

to hezké vyvanulo

jak vůně po parfému.

Hlavou mi běží filmy,

co jiný nezažije

a otisk, který zbyl mi,

je vzácná relikvie.

Ref:

Od velkých slov je k velkým činům

pořádně dlouhá cesta.

Já si teď od nich odpočinu

i ty bys měla přestat.

Od velkých slov je k nízkým skutkům

většinou jenom krůček

a tak se zvedám po zármutku, 

dřív než mi v srdci

začne láskou kručet.

                                                                                                     Zpět