Schovávaná se světem
Není mi fajn,
ač mám co jíst, ač mám co pít,
ač nespím sám.
Není mi fajn,
ač popouštím uzdu svým snům,
svým představám.
Ref :
Chodím, kam chci,
vracím se, kdy se mi zlíbí,
jak básníci,
které Múza nepolíbí.
Není mi fajn a dobře vím,
že to nezměním.
Když přijde noc,
tma sahá na ramena.
řvu o pomoc
a ozvěna mi tiše vrací jména
a příjmení, všech těch, které jsem zklamal
a nesplnil, co ode mne každý očekával.
Ref :
Chodím kam chci,
vracím se, kdy se mi zlíbí,
jak vzteklí psi,
kterým kdo chce, co chce slíbí.
Není mi fajn a dobře vím,
že to nezměním.
Před domem Lež,
za rohem Pokrytectví
a o kus dál,
rve se v parku Závist se Sobectvím.
Z okna ve druhém patře směje se Škodolibost
a přihlíží, jak Drzost znásilňuje Důvěřivost.
Ref :
Kam bych měl jít,
když nejlíp je mi doma.
Mám velký byt,
vždycky se v něm někam schovám.
Tady sám sebe přesvědčím,
že jsem v bezpečí.