Schránka důvěry
Ve schránce důvěry křehkého svědomí
úplně na dně
leží tvůj vzkaz.
Působí kladně.
Píšeš v něm: ,,Netvař se chladně,
líbej a hlaď mě.
Dokud je čas.“
Bez klíče od zámku tu schránku rozlomím
a bezohledně
řeknu si: „Ať!“.
Nezní to všedně,
když píšeš: „Za ruku veď mě.
Třeba i sveď mě
a pak mě zraď.“
Do šedých závitů ryju své paměti,
dějiny citů,
zisků a ztrát,
svou naivitu.
Tak prosím: „ Ještě se slituj.“
Vždyť dokud jsi tu -
co víc si přát?“.
Tak prosím: ,,Ještě se přitul."
Vždyť dokud jsi tu -
co víc si přát?“.