Setkání s paní (e)S
Přišla ke mně zcela nečekaně,
jak policajti chodí do hospod.
Řekla: ,,Hochu, je čas platit daně
a je mi fuk, že ti to není vhod.“
Přišla náhle, aniž bych ji čekal,
nezvykle drze a bez pozvání.
Vzteklá tím, že jsem se nevylekal,
že vzdal jsem prosby o slitování.
A já jí povídal:
„Kus ledu nevystrašíš
historkou o zimě.
Všechno co šlo, jsem vzdal.
Tady se marně snažíš.
Zmiz nebo vem si mě.
Ať zvolíš tak nebo tak,
mě stejně nerozbrečíš,
když už mi má ujet vlak,
pak
bez dlouhých řečí.“
Celý život šel mi před očima
na cárech plátna z výšky zpod nebes.
Táhl z ní absint, doutníky a zima,
z té škodolibé, přísné paní (e)S.
Její příchod měl podobný účel,
jak když vrátný světla zhasíná.
Sfoukla toho, co vedle mě skučel
na rudé dlažbě kousek od Zlína.
A já jsem litoval,
jak hrozně krátkozrace
viděl jsem celý svět.
Tak rád bych odvolal
všechny své provokace
umět čas vrátit zpět.
Jen o těch pár vteřin zpět,
vrátit se před svítání
a pak se potichu smět
chvět
nepoznáním.