Snesitelná lehkost bytí
Nesmrtelný rytíř máchnul prudce mečem.
Čas vedví rozdělen se svíjí jako had.
Má druhá půlka bytí se neskutečně vleče,
zatímco ta prvá, ta měla rychlý spád.
To jsem měkký chleba tupým nožem krájel
a jako kamínka mě hřála chladná zem.
Sta čertů jsem se nebál, však ani hada z ráje,
když v bitvách náhodných zajatce nebral jsem.
Ref:
Vždycky nějak bylo,
vždycky nějak bude,
jenom by to měly nebýt galeje.
Co mě nezabilo,
to mě posílilo
a když bylo nejhůř zbyla naděje.
Z bochníku už zbývá míň než polovina
a do zad mě hřeje jen míra poznání,
ta okoralá skýva, že není moje vina,
že je to realita, které se nebráním.
Ref:
Vždycky nějak bylo,
vždycky nějak bude,
jenom by to měly nebýt galeje.
Co nás nezabilo,
to nás posílilo
a když bude nejhůř zbývá naděje.