Švestkové moře
Chtěl bych tě pozvat na plavbu mořem.
Na vlastním dvoře
oceán mám.
Stačí jen prolézt dvě díry v plotě,
pohladit kotě
a už jsi tam.
Sotva obejdeš starou psí boudu,
tah modrých proudů
zbaví tě pout.
Z paluby nové luxusní jachty
vykašem plachty
a můžem plout.
Ref:
Když trochu přivřeš oči,
zaslechneš jižní vítr.
V korunách višní sní tu
a šeptá opile:
No tak se se mnou vzneste
nad moře s vůní švestek,
z kterého právě, vězte,
už mám dvě promile.
Jednou tě pozvu ke svému moři
a v jeho modři
budeme zrát,
vznášet se sílou švestkových křídel,
nos od povidel
zisků a ztrát.
Ref:
Když trochu přivřeš oči,
možná ten vítr zkrotíš.
Jenže pak vznikne potíž -
co sami na moři?
V bezvětří nehostinném
zbytečné plachty svinem
a v prázdné lahvi s džinem
plamen se rozhoří.