Tak co je?
Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Zbloudilé věty s vykřičníky
odráží se od zdí pokoje.
Zákopy vykopány u kuchyňské linky,
na jedné straně zlost a na druhé hněv,
na jedné straně ženské zbraně od maminky,
na straně mužské vzpurná krev.
Přes zátarasy v plné polní nepřelezu,
hranici hrdosti určil ostnatý drát,
vede od sporáku k nerezovému dřezu,
v těch místech vídám často sliby umírat.
Ref :
Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Dum - dum věty s vykřičníky
odráží se od zdí pokoje.
Po bytě rozmístěny nášlapné miny,
ze slov a gest a činů, co k nim chybí nit,
výčitky explodují, pozor na střepiny,
o ostré slzy dá se lehce poranit.
Zraněná ješitnost upadla na podlahu,
yperit dvojsmyslů zamořil celý byt,
mírové jednotky se chystají k zásahu,
s jediným cílem: ostří bojů otupit.
Ref :
Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Dum - dum věty s vykřičníky
odráží se od zdí pokoje.
Bortí se iluze ve zmatku po náletu,
plameny žárlivosti řádí na schodech,
vnímám prach narážek i štěkot kulometu,
a tíhu terče, který nosím na zádech.
Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří,
výtka země vzduch srovnala pokoj se zemí,
ráno, až probudíš se, vsadím na příměří,
nahý se tajně vplížím na tvé území
Ref :
Tak to je! Tak to je!
Když dojdou slepé náboje,
každý z nás vytáhne do boje.
Tak to je! Tak to je!
Všichni hájíme svá práva,
chlapi, ženské, každý to svoje.
Tak to je !
autoři: hub in a Lada Hiclová