Vlak
Jediným cestujícím
zrychleného vlaku
na trati mezi Svítáním a Rozedněním Střed,
přikládám pod kotel
lopatou bez uhláku
a vím, že jedu tam, kam musím nutně jet.
Záchrannou brzdou zrazen
přepočítám pražce,
co barvou dřeva maskují můj utajený svět.
Z nich čerpám odvahu,
jak nezabránit srážce
a proto jedu tam, kam prostě musím jet.
Ref:
Z okna se vykláním,
ať cestou nepropasu
jiskřičky naděje,
co zkoumám okem znalce.
Z okna se vykláním,
chci vstřebat všechnu krásu
a vidím koleje,
jak sbíhají se v dálce.
Sám sobě vlakvedoucím
dlouhé noční směny,
sám sobě drsný průvodčí i černý pasažér,
přikládám pod kotel
stejnokroj ušpiněný
a můj vlak jede dál a drží daný směr.
Ref:
Z okna se vykloním,
jak dřív za starých časů,
vítr se zasměje
a snad mi drží palce.
Z okna se vykloním,
chci sledovat svou trasu
a spatřím koleje
jak sbíhají se v dálce.