Za tatíčka Masaryka
Za tatíčka Masaryka
bývávala politika
věcí, která se všech týká,
tím, co mosty postaví.
Mezi lidmi bylo zvykem
před obecním kostelíkem
poplácat se s politikem,
připít si s ním na zdraví.
Ref:
Bylo to ten den,
kdy trikolóry vlály,
dospělí se smáli
a dechovky vyhrávaly,
ten den, kdy celé město vstalo,
dojatě zazpívalo
Kde domov můj.
Od těch dob se ledy hnuly,
politika posunuly
na úroveň mocné nuly,
které nikdo nevěří.
Vždycky přijedou k nám sami,
tak čtrnáct dní před volbami,
obklopeni gorilami
a zachmuřeně láteří.
Ref:
Dnes prý je ten den,
kdy koalice škodí,
opozici se hodí,
voliče že za nos vodí,
ten den komouši plány tají
a tajně poslouchají
Rádio Jerevan.
Těžko se mi o tom mluví,
politiku nemám v krvi,
jak dát vědět řečníkovi,
že mu na špek neskočím?
Chtěl bych říct, že s trochou štěstí,
nejradši bych mu dal pěstí,
když lže u nás na náměstí,
já se zády otočím.
Ref:
Snad přijde ten den,
kdy moudré hlavy zjistí
způsob, kterým láska
zvítězí nad nenávistí.
Ten den, kdy budeme mít kliku
tleskat na chodníku
bez politiků.