Živý mrtvý
Když tichou poštou přišlo mi parte
s otiskem prstu a rtěnky na rtech,
přijal jsem s něhou tvou revoluci
úklidem v duši, větráním v srdci.
Sobě jsem koupil k danému datu
nevzhlednou kytku karafiátů,
objednal taxi a s lahví v klíně
zalehl v čele smuteční síně.
Ref:
Jsem živý mrtvý, vypadám divně,
sám na svém pohřbu
demonstrativně
odmítám drama, které mě bolí,
nechci hrát tebou napsanou roli.
Uprostřed tichem škrobených hostů
dva zlaté kroužky cinkly vám o stůl,
pak jako výstřel hlasité ANO,
pohřební zvon a - vymalováno.
S prvním polibkem a slovy díků
houfně se slzí do kapesníků.
Na to znám jednu bezvadnou fintu,
dopít hned v rakvi zbytek absintu.
Ref:
Jsem živý mrtvý, vypadám divně,
když jsem tě ztratil
definitivně
zbytečným lekcím snažím se vyhnout,
jediná možnost - rychle obživnout.
Na vratkých nohách, v riflích a triku,
rebel a vůdce všech nebožtíků,
opilý smutkem k tobě se motám,
svou kondolenci sotva blekotám.
Než předám kytku, dvakrát mi spadne
a pochopení? - Veškeré žádné.
Hrdost a drzost ze země sbírám,
smiř se s tím, lásko, já neumírám...
...i když mi zbyly jen prázdné ruce,
zjizvené srdce
a pocit křivdy,
vím, že to vyzní poněkud trpce,
když vzkážu smrtce
nikde a nikdy...