Zvyk
Až jednou z nebe
všechny hvězdy spadnou
a svět zůstane bezbranný,
na cestu dám se
věčnou nocí chladnou
poslepu mezi balvany.
Až zmizí všechno
na co zvykli jsme si
ve světě černě rozkvetlém,
nemíním trapně
mluvit o depresích
ale snít budu o světle.
Ref:
Říká se, že zvykneme si
i na to, co nás bolí.
I na tmu zvykneme si.
Zvyknout dá se na cokoli.
Pro chvíle zmaru
ale vhodné není
navléct železnou košili.
V těch zvycích život
bývá k nesnesení
to bychom se jen trápili.
Ref:
Říká se, že zvykneme si
vlastně na cokoli.
Jenže zvykům co mě děsí,
těm se nepodvolím.
